Když dojde teplovodivá pasta na procesor? Co zkusit zubní pastu?

Než začnete číst ohledně tématu – NEzkoušejte to doma, neriskujte to! NIKDY nenanášejte na jakýkoliv čip spojený s chladičem nic jiného, než certifikovanou kvalitní teplovodivou pastu!

 Dnes jsem opravil počítač ZUBNÍ PASTOU

Dnes dojdu ke klientovi a počítač se zapne a hned sám od sebe vypne…Problém. Mám s sebou zdroj, mám sebou šroubováky a všechny různé věci, co Vás napadnou, když Vám někdo zavolá, že “počítač nejde”, ale nemám tak důležitou věc, jako je teplovidová pasta…Přitom jich mám doma asi 9.

Smůla. Vidím, že na procesoru je kousíček, zbytek zaschnuté pasty a chci to hned vyřešit. V tu chvíli mě to napadlo.

A teď si zkuste vybavit situaci. Iťák Vám přijde opravit počítač a pak se Vás zeptá : “máte zubní pastu?” Uživatel odpovídá překvapeně: “Ano?” a vy ji tak s trochou nejistoty berete a nanášíte na procesor.

A proč jsem si byl tak jistý? Pokud nemáte základní desku z roku 2003, ale alespoň ročník 2005 počínaje socketem 754/939/AM2 u AMD, nebo 478/775 u Intelu, tak již u těchto generací procesorů byl buď procesor, nebo deska, anebo obojí vybaveny tepelným čidlem a BIOS desky je schopen sledovat teplotu procesoru a v případě přehřátí celý počítač vypnout a tím chránit komponenty před poškozením. (škoda že to spousta grafických karet neumí dodnes).

Vím, že dnes už pravděpodobně nestihnu tu pastu vyměnit, ale pomohl jsem si získat čas do dalšího dne, protože když jsem měl pastu chvíli na prstu, cítil jsem, jak každou chvilkou pasta zasychá. A předpokládám, že až pasta zaschne, CPU bude mít s vedením tepla problémy a možná se bude zase vypínat.

Teď má procesor Amd Athlon 64 x2 5000+ 2,6Ghz v Idle teplotu 50°C v LOAD byla teplota kolem 62°C MAX. Což je na boxovaný chladič a zubní pastu vcelku slušný výkon.

Ještě jdu preventivně ověřit jestli je vše v BIOSU nastaveno správně, ať mám jistotu, že by se při přehřátí PC fakt vypnulo. U některých AMDčkovských desek se to totiž dalo při resetu CMOSu vypnout.

Budu situaci sledovat a řeknu Vám, kdy se klient zase ozve. Já to preventivně chci vyřešit dříve a stavit se ještě zítra.

No a trošku humoru na závěr: 9 z 10 iťáků doporučuje zubní pastu Colgate nebo Glister. ;-)

Doporučím tento zdroj, benchmark, Zubní pasta vs. oříšková pomazánka

#Outlook 2007 “Můžeš bejt blbej, hlavně když si víš rady”

Tak Vám povím, cracknutí profilu na Outlook 2007 vůbec není jen tak. Jednomu kamarádovi jsem dneska migroval profily s exchangem z widláckého accountu na account, protože on sám bohužel neznal své přístupové údaje do firemního exchange, aby si dokázal založit profil od nuly ve svém outlookovském klientovi. Podařilo se mi vytáhnout všechny emaily, podařilo se mi vytáhnout i hesla ze zabalených .pst souborů, ale s čím jsem fakt měl problém byly zašifrované credentials a rozkódit část registrů pro funkcionalitu Outlooku. Nakonec jsem to vyřešil úplně stupidně, ale do příštího týdne přežije a může fungovat skrze příkaz:

 /runas /user:název_uživatele "c:\cesta\k\exe\souboru.exe"

s tím, že u toho druhého uživatele musíte mít nastavené heslo a mít povolenou službu secondary logon. Takže má na ploše bat script, tím si spustí outlook s nastavením jiného uživatele a  funguje. Taková hovadina a přitom všechno vytáhnete, jenom ne tohle tak snadno.

Nejhorší asi bylo, když po původně snadném přemigrování registrů:

“HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Windows NT\CurrentVersion\WindowsMessaging Subsystem\Profiles\Outlook”

Hlásil outlook error code 8 s proxy certifikátama. Když to odkliknete, Outlook stejně odmítne nastartovat, protože bere přístupové cesty k souborům, ze starého profilu a nikoliv nového a ikdyž jste za uživatele spustili outlook za administrátora, bylo Vám to k ničemu, protože si ten Outlook zkrátka odmítnul sáhnout do starého NEsmazaného profilu na stejném počítači. Něco takového by se pod rootem na linuxu nestalo. (otázku bezpečnosti, když se snažím na něco přijít, vynechme).

hlasky_outlook_2007_sprejovane

 

zdroj1 zdroj2 doporučený_článek doporučený_článek2 doménová_hesla

migrace_profilu_v_registrech

Certifikát a jeho testování

#Opáčko – Port forwarding (nejen) na Debian linuxu

Jednoduchá ukázka port forwardingu:

Internet =========== ><SERVER port eth0 s veřejnou IP 195.0.0.4  eth1192.168.123.1  >============> nějaký počítač ve vnitřní síti s ip 192.168.123.10

Forwardíme port 8080 z internetu na port 80 na nějaký počítač ve vnitřní síti-

# iptables -A PREROUTING -t nat -d 195.0.0.4 -p tcp -m tcp --dport 8080 -j DNAT --to 192.168.123.10:80
# iptables -A FORWARD -p tcp -d 192.168.123.10 --dport 80 -j ACCEPT

Díky těmto 2 příkazům umožníte prerouting z veřejné ip z portu 8080 na vnitřní ip ve vnitřní síti na port 80. Druhým příkazem povolíte forwardování tcp packetu na vnitřní ip na port 80.

Pokud Vám to “nic neudělalo”, tak se zeptejte nějakého Vašeho kolegy, jaký má smysl před příkazem znak #.  ;-)

K čemu to? Nebudu tady raději vkládat své iptably ze svých serverů na páteři, ale věřte, že tam mám několik desítek řádků, které mi umožňují maximalizovat využití 8x IPv4 adres, které mám ke každé mašině přiřazeny. Dokonce když mi na nějaké ip adrese skončí služba nebo ji přesouvám, chci zajistit zpětnou kompatibilitu a takto potom routuji porty tak, aby uživatel mohl mít klidně stará nastavení a stejně se připojil tam, kam skutečně potřebuje i se starým nastavením.

No a ať Vám tu najdu nějaký použitelný zdroj, tak třeba tento.

Enjoy ;-)

Jak pokročil linux po dalším OpenAltu/LinuxAltu?

Zdravím Vás, přátelé,

z OpenAlt/LinuxAlt konference jsem se vracel nabitý poznatky a novými informacemi, které jsem poztrácel nebo nestihl pozískávat během roku.

Když jsem si potom ověřoval tyto informace, tak to bylo velmi zajímavé. Na serverech jsem s linuxem velmi spokojený a v podstatě cokoliv lze, tak se snažím cpát na linuxové servery. Situace je mnohem jiná na desktopu a já to začínám chápat. Na notebooku s linuxem není problém, pakliže neřešíte připojení 2 externích monitorů. Navíc od posledně jsem si všiml, že třeba na ZorinOS fungují defaultně veškeré applety na síť, wifina je detekována, téměř až na grafickou kartu nemusím řešit ovladače. Jsem velmi mile překvapen a nejvíce mě překvapuje, jak snadno a rychle lze nainstalovat tiskárny od Epsonu a Xeroxu i HP a to dokonce z grafického rozhraní, což je přesně to, co uživatel chtěl.

Na desktopu s linuxem rovněž nemám žádný problém, pakliže neřešíte připojení 3 monitorů a drivery na grafiku. To potom teprve začíná ten správný problém a výzva v jednom. Xrandr mi neumožňuje u druhého hd monitoru nastavit rozlišení vyšší než 1024×768, detekuje ho jako neznámý displej. Ale já jsem přece pokorný člověk, takže mám pochopení. Problém nastává tehdy, když jeden HD monitor mám na výšku a druhý na šířku. Ale já jsem přece pokorný člověk, takže se to snažím řešit. Bohužel jsem to však nevyřešil a mám chuť to vzdát. S open-source drivery mi alespoň funguje levý HD displej na výšku v rozlišení 1050×1680, pravý HD display na šířku ovšem maximálně 1024×768. Když přepnu na notebooku s těmito 2 displeji na nvidia drivery verze 331, nastávají problémy, že se modlím, aby se mi to nerozsypalo celé.

Co mi však vadí nejvíc je strašná zmatkovitost nastavení grafiky a rozlišení monitorů. To, že to GUI pro nastavení polohy monitorů nemá moc možností, na to už jsem si posledních pár let zvykl, co mě však neskutečně štve je to, že ještě dnes musí běžný uživatel lozit do terminálu a řešit si takovou základní věc několik dní sám. Jasně, linux je open-source, je zdarma, je škálovatelný a výhodami bych mohl zaplácat zbytek článku, ale co mi fakt vadí jsou tyto základy. To bych byl raději, kdyby si uživatel při prvním připojení monitoru mohl třeba ručně nastavit – pusť tam tohle a tohle rozlišení, klikneme na vyzkoušet, pokud  vše proběhne OK, nastavení se uloží, zapíše do xorg.conf a jedeme dál.

Popravdě jsem po nějakém rozumnějším hledání nenašel, kam se ukládá nastavení rozlišení defaultních driverů, protože xorg.conf mám prázdný a u xranderu jsem nenašel nějaký konfigurák přímo v etc, který bych mohl editnout a rozlišení tam dodat.

To ovšem není ten hlavní problém, po pár dnech bych na to asi přišel, to co mě však vadí nejvíc je nemožnost takový ZorinOS 9 nebo Mint 17 nainstalovat na Intel Atom desku foxconn d51s. Bez GUI to samozřejmě jde OK. S GUI vám to prostě nenaběhne a můžete si dělat co chcete. Jinými slovy – ono to naběhne, ale jediné co vidíte je pravý horní panel s hodinami. Nic víc prostě nenaloadne ani když nainstalujete drivery od intelu. RAM a minimální hw požadavky splňuji, když jsem se snažil editovat rozlišení v xranderu, psalo mi to “Can’t open display”, po zdlouhavém googlení jsem pochopil, že mám vypnout lightdm a zkusit znovu. Stále stejná hláška, nemožnost editovat rozlišení někde ručně a já opravdu nemám čas ztrácet čas několik dní nad linuxem, abych zjistil, kde je problém.

Ať to na závěr shrnu. Na servery je linux moje spása, vše co od toho chceme, to funguje a funguje to set sakra dobře! Na desktopu, pokud máte mainstreamový stroj, na který naleznete většinu ovladačů, tak jste taky v pohodě s jedním monitorem. Z fungování tiskáren jsem opravdu nadšen a vzpomeňme si na doby, kdy nainstalovat tiskárnu = 2 až 4 dny hledáním ovladačů a zjišťováním proč to nejde. Sám jsem si zažil svá muka s netisknoucí tiskárnou Canon MP 540 na Debianu Wheezy a to není tak dávno. (problémy s tiskem mám občas dodnes, jednou tiskárna tiskne, podruhé ne. ).

Pokud ale chcete po linuxu nemainstreamové věci, začínáte mít problém a musíte si cokoliv chcete, bohužel nastavit sami a řešit to s někým dlouhé dny a týdny na fórech a takhle já prostě nemohu fungovat.

Takže pokud se budeme bavit na desktopu, asi pochopím, že pokud uživatel třeba chce hrát hry, že budu tajně fandit steamOS a jakékoliv odnoži blbuntu, aby tam jednoho dne šly mainstreamové hry, což by znamenalo velký nárůst oblíbenosti. Ale do té doby se musí linux vypořádat právě s problémy typu “Jak připojím 6 monitorů, z toho 4 na výšku a 2 na šířku?” “Jak připojím a funguji tiskárny od Canonu tak, aby mě tiskly pokaždé a ne jen když se jim to líbí a pak abych zbytek dne procházel logy, proč to netiskne” a Ovladače, bluetooth a lepší integrace neopen-source věcí takovým způsobem, aby to umožňovaly obě licence, ale současně, aby uživatel nemusel progooglit a probdět noci nad nějakým nefunkčním nastavením, co se snaží rozběhat. Fakt by bylo super, kdyby byl v linuxu nějaký automatizovaný skript pro integraci čehokoliv (který by byl open-source) ale umožnil by integraci nějaké nesvobodné věci zcela automaticky pro uživatele. To by bylo asi nejgeniálnější.

A na závěr mi dovolte prohlášení – na ten můj domácí datastore, co jsem instaloval teď v sobotu, jsem měl dát raději buď Centos, nebo Arch linux. Chtěl jsem zkrátka pracovní mašinku, která umožní jít uživateli na internet, ale taky umožní v cronu zálohovat nějaká data ze serveru, umožnit na to ssh přístup a spoustu balíčků (než bych na tom atomu něco skompiloval, měli bychom dalšího prezidenta), aby to byla nějaká LTS distribuce (což mi třeba na debianu vadí) a chci tam mít novější balíčky, než na debianu (ikdyž nebudou úplně stable, což jsem schopen akceptovat, když to není jen datastore, ale i běžný kancelářský stroj na internet). Vcelku se mi líbil ZorinOS, který mi vychvalovali na afterparty OpenAltu. Na netu se dočtete, že je to defakto slabší konkurence Mintu, bohužel ani s jedním se ta základní deska moc dobře v defaultu nepoprala, takže jsem tam vrazil “pitomé” Lubuntu 14.04 LTS. V podstatě to umí vše co bych od toho potřeboval a dokonce pro toho uživatele, který si k tomu sedne, nebude problém zajít na internet, což byl účel. A neblbne mi tam GUI, ani žádné problémy s rozlišením, vše v defaultu bez problémů nabootuje.

No a jinak vše asi při starém. OpenAlt mi připadl letos jako vykradený LinuxDays, ovšem s o hodně slabší návštěvností, než minulý rok. MInulý rok natřískáno, letos slabo, slabo, slabo. Ovšem ohromně fandím VPSfree.cz, s těmi jsem si tam velmi dobře pokecal o ZFS a linux kontejnerech a openVZ. Takhle geniálním způsobem jsem ještě žádnou jinou architekturu neviděl a musím uznat, že jim to funguje na výbornou. Líbí se mi, že šli cestou nekonvečních technologií. Vzali mašiny od supermicro, na ZFS si poskládali 3x raid1 po 2 discích, takže celkem 6 disků, nad těmito 3xZFS raidy udělali Jbod a takhle to má každá mašina. Virtuálky se jim zálohují na jedno centrální úložiště namísto aby všechna data ukládali na každé úložiště a když by se stalo to nejhorší, tak přijdou maximálně o 1 den záloh. Teď jim to ještě zálohuje dlouho, téměř celý jeden den. Říkali, že až budou používat ZFS send-receive, budou zálohovat fakt za zlomky času a hlavně veškeré zálohy virtuálních strojů budou konzistentní a to je opravdová bomba. V současnosti jim jeden stroj se dvěma 6jádrovými intely s hyperthreadingem zvládnou utáhnout 300 až 400 kontejnerů a to musím uznat, že je tak efektivní, jako jsem nikdy neviděl a to mě velmi inspirovalo třeba na mém hlavním stroji na páteři přejít z KVM na LXC kontejnery, protože používám defakto jednu a tu stejnou distribuci očesanou na kost. Zvládnu tak uspokojit více výkonu za menší režii. Minulý rok LXC prý ještě nebyly tak vychytané, jako letos, takže za mě se těším na LXC. I seznam.cz ze svých 7000 serverů používá 22% z nich pro LXC containery.

OpenVZ vs. KVM? Co použít k čemu? Polopatě! ;-)

Největší hloupost je vzít 2 technologie a přeměřovat pindíky, jako v tomto testu a potom říct, kdo či co je tedy lepší.

Popravdě mi připadne lepší tohle vysvětlení kde spíš autor vysvětluje, co použijete spíš k čemu a proč.

Ve zkratce.

Máte linuxový server, na kterém chcete běžet třeba 10 nebo 20 linuxových virtuálních serverů stejné distribuce? Tak zvolte OpenVZ.
Hledáte virtualizaci, která má sice vyšší režii, ale virtuálky jsou izolovanější a můžete na tom frčet s Windows Servery, Linuxy, Solarisy a ostatními OS? Tak volíte KVM.

Já už používám k dnešnímu datu KVM asi 3. rok a jsem vcelku spokojen, až na některé výhrady. Předtím jsem používal řešení od Vmwaru, Citrixu, osahal jsem si i Hyper-v. Virtualbox a další desktopová řešení ani nepočítám.

Pokud máte slabší hardware, tak volíte openVZ, pokud máte silnější hardware, který vyžaduje virtualizační instrukce procesoru, tak KVM.

Enjoy ;-)

Radeon 6950 vs. 3 monitory Jde to?

po dnešku vím, že to jde, bohužel jsem si zvolil tu špatnou volbu.

Můj Radeon 6950 mi umožňuje připojit monitory k následujícím portům:

2x DVI
1x HDMI
1xDisplayPort

No a bohužel zde, jsem se dozvěděl, že jeden DVI je spárován s HDMI portem, takže se to chová jako jeden port. K radeonům tedy připojíte reálně “jen” 3 displeje…Vypadá to, že si budu muset pomoci cross-firem nebo Nvidia SLI pro vyšší počet monitorů.

Pro zapojení 3 monitorů tedy potřebujete DisplayPort redukci a to konkrétně nějakou takovouto. Pro FUNKČNOST AMD Eyefinity však budete nutně potřebovat AKTIVNÍ redukci a ty se pohybují od 500 korun nahoru.

doplnění různých módů zapojení monitorů:

…zhruba takto překvapeně jsem koukal, když jsem na to přišel:

SW RAID na GPT partitionách > 2TB (v mém případě 3TB disky a RAID 1) (Debian Wheezy)

Mám 2 pevné disky velikosti 3TB.

1) Formát disků na GPT partitionu:

ověříme, který disk chceme sformátovat příkazem

fdisk -l

V mém případě je to /dev/sdb a /deb/sdd

Pokud nemáme, nainstalujeme program parted příkazem:

apt-get install parted -y
parted /dev/sdb
mklabel gpt
unit TB

Následujícím příkazem uděláme partitionu, primární, začínající na 0.TB a 3.00 TB.

mkpart primary 0.00TB 3.00TB

Pokud máte větší nebo menší disk a chcete udělat partitionu zabírající celou kapacitu celého disku:

mkpart primary 0 -1
print
set 1 raid on

To stejné u druhého disku /dev/sdd

parted /dev/sdb
mklabel gpt
unit TB

Následujícím příkazem uděláme partitionu, primární, začínající na 0.TB a 3.00 TB.

mkpart primary 0.00TB 3.00TB

Pokud máte větší nebo menší disk a chcete udělat partitionu zabírající celou kapacitu celého disku:

mkpart primary 0 -1

Zkontrolujeme příkazem:

print

Vytvoříme raid:

mdadm --create /dev/md1 --level=1 --raid-devices=2 --spare-devices=0 /dev/sdb1 /dev/sdd1

Pokud by to neresynchronizuje tak:

mdadm --readwrite /dev/md1

Sformátujeme nově připojený raid na /dev/md1:

mkfs.ext4 /dev/md1
mount /dev/md1 /mnt

A máte namountováno a fungujete :-)

 

Nenesu žádnou odpovědnost za to, pokud si něco zničíte, nebo pokazíte, uvádím to tu preventivně. Berte to jako můj návod, který slouží zejména mě a vy máte to privilegium se inspirovat, tak jako se inspiruji já. ;-)

zdroj1

zdroj2

zdroj3

zdroj4

zdroj5

Editor vim, zapnutí zvýrazňování syntaxe (Debian wheezy)

Tohle mě na Debianu občas štve, kdykoliv ho čerstvě někde instaluji a vidím, že nefunguje zvýrazňování syntaxe ve vimu.

preventivně uvádím, jak vim nainstalovat:

apt-get install vim -y

Zvýrazňování zapnete odkomentováním následujícího řádku v souboru /etc/vim/vimrc

syntax on

A pokud vůbec náhodou nevíte, co je to editor vim a dokonce si ho naintalujete a spustíte, tak se z něj vyjíždí příkazem :q + enter. (to tu uvádím proto, aby se zase náhodou neobjevil nějaký comment pod příspěvkem, který by se na tohle ptal)

zdroj

0xc00000e9 An unexpected I/O error has occurred

…pokud se Vám to stane při instalaci Windows, vyměňte instalační DVD, nebo DVD mechaniku. (většinou je to však poškrtaným a nečitelným DVD)

Pokud se Vám to stane při bootování windows z harddisku, vyměňte pevný disk, dejte ho do mrazáku v nějakém rozumném sáčku, za 12 hodin vadný disk vytáhněte a připojte externě k jinému počítači, na kterém bude nabootován linux a jak to půjde, vytáhněte z něho data. Pokud se Vám to stalo u SSD disku, přišli jste o všechna data na něm. Pokud se Vám to stalo na HDD, máte poslední šanci s mrazákovou metodou. Pokud se Vám plotny HDD ani neroztočí, tak smůla, vyhoďte ho, protože 10 až 15 tisíc za obnovu v profesionální laboratoři stejně asi platit nebudete.

 

 

 

 

ShellShock bug v bashi Debian squeeze řešení

Na každé debianí/ubuntí distribuci, která obsahuje apt-get balíčkovací systém stačí dát jednoduše

apt-get update -y && apt-get upgrade -y

Ověříte:

env VAR='() { :;}; echo Bash is vulnerable!' bash -c "echo Bash Test"

Na debianu squeeze Vám možná přestaly vycházet updaty.

Vyřešíte snadno. Následující 2 řádky vložte na konec /etc/apt/sources.list

deb http://ftp.de.debian.org/debian squeeze-lts main contrib non-free
deb-src http://http.debian.net/debian/ squeeze-lts main contrib non-free
pak dejte
apt-get update -y
apt-get upgrade -y

a vyzkoušíte:

env VAR='() { :;}; echo Bash is vulnerable!' bash -c "echo Bash Test"

 Pokud to vypíše

Bash Test

 A nevypíše to:

Bash is vulnerable!
Bash Test

Tak Váš systém už je vůči této hrozbě odolnější, než před tímto zásahem. ;-)

 zdroj1 zdroj2 zdroj3

 

Opakujeme a připomínáme základy #1 usermod, chown, chgrp

Přemýšlím nad těmi všemi, kteří něco dělají, dlouho to třeba předtím nedělali a najednou se k něčemu rozpracovanému vrátí a diví se, že jim to třeba nefunguje tak jak by si představovali. Na vině mohou být právě uživatelská práva a skupiny. Hlídejte si to!

Máme uživatele franta skupiny franta a chceme mu přiřadit jeho PRIMÁRNÍ skupinu jako www-data, nikoliv jakou nějakou sekundární apod… + máme spoustu souborů jeho webhostingu, jak to tedy udělat?

když má franta symlinknutý web (opět příklad) do /home/franta/www/ nahoďte mu následující příkazy, aby jemu vše fungovalo OK bez omezení a současně aby nemusel nikde dávat chmod 777.

chown franta /home/franta/www -R

(pakliže nejste již zajetí v daném adresáři, to by pak bylo jen www/ -R <- to -R znamená tedy rekurzivně). Apache používá (alespoň je to tak na debianech a ubuntích mutacích všeho druhu) usera pro apache se jménem www-data a skupinu www-data.

chgrp www-data /home/franta/www -R

opět platí to stejné, co v minulém adresáři, když jste v adresáři už dávno zajetí.

a potom mrkneme, ať můžem srovnávat na příkaz:

passwd -S franta;id franta;

(pokud nejste root, tak u prvního příkazu Vám to prostě na tvrdo napíše, že nemáte práva). Důležitý je pro Vás přesto stejně ten druhý řádek -> tedy příkaz id franta

Zjistíte nejspíš něco jako:

uid=1009(ugp) gid=1009(franta)

Aby to vypadalo nějak takto:

uid=1009(franta) gid=33(www-data) skupiny=33(www-data)

napište:

usermod -g www-data franta

(tím přidáte uživateli franta primární skupinu www-data. Pokud byste dali -G narozdíl od -g, tak mu to přidáte jako další neprimární skupinu)

Hodně štěstí a dávejte si pozor s Vaším linuxem na bezpečnost, jinak se Vám to vymstí. Používejte fail2ban, kontrolujte pravidelně pravidla ve firewallu, čtěte logy, co nepotřebujete, zakažte. Do administrací webů dávejte .htaccess soubory, ve kterých skutečně povolíte jen ty, které znáte a jejichž ip adresy či rozsahy znáte. Tím snížíte bezpečnostní riziko alespoň o trochu. Nepáchejte hlavně sebevraždu tím, že byste dávali někde chmod 777 na webovém adresáři, pakliže něco netestujete na chvilku a nemáte tam .htaccess s přístupem jen pro Vás.

 

Alternativa k příkazu cp na linuxu – kopírujte s přehledem

Administrátora tato informace nijak nemůže překvapit. Běžného uživatele linuxu však při kopírování většího objemu dat z místa na místo může znervóznit, pokud to není stále hotovo. Jak tedy vidět progress bar a zkrátka nějaký ukazatel, jak jsme na tom s právě probíhajícím kopírováním?

K tomu doporučím příkaz pro kopírování:

rsync -aP /adresářzdrojový/  /adresářCílovýKamKopírujete/

je to defakto to stejné co:

cp /adresářZdrojový/ /adresářCílovýKamKopírujete -R

Ovšem u příkazu CP nevidíte progress, ani % kolik se dokopárovalo, ani čas, který zbývá k úspěšnému dokopírování.

- to mínus R znamená rekurzivně

Enjoy

Jak ze vzdáleného linuxového serveru spustit rdesktop na vašem Windows?

Nikdy si nezapamatuju pořádně všechny parametry, tak to pořád odněkud kopíruji a tak mě napadlo, že bych to mohl tentokrát už začít kopírovat z mého webu.

 

rdesktop -g 1024x768 -k en-us -d název_domény -a 16 -u username  jméno_serveru

-g udáváte velikost rozlišení

-k klávesnici a její rozložení. Takže pokud chcete českou tak

-k cs-cz

-d doména -> v případě serveru franta.doména.cz uvádíte pouze: -d doména nebo -d doména.cz

-a 16  počet bitů barevné hloubky. Lze 8,15,16,24

-u uživatel

jméno_serveru -> Pokud máte celé doménové jméno serveru franta.doména.cz tak uvádíte pouze franta

link na manuál zde

pokud se snažíte dostat na linuxový server z windows a chcete, aby Vám takto z terminálu rdesktop naběhl, tak potřebujete mít na windows nainstalován Xming server – což je x11 GUI server pro Windows, díky kterému spustíte vzdálené linuxové aplikace na serveru ovšem jejich výstup – zobrazení bude na Vašem počítači s windows.  Pokud lezete na terminál server v Putty, musíte mít v /ssh/X11/ zaškrtnutou možnost Enable X11 forwarding.

 

Enjoy ;-)

Zvládnout XEN? Otázka 2 hodin, maximálně odpoledne! ;-) (Debian Wheezy/ubuntu 12.04)

Jde to i bez LVM hezky imagem. ;-)

Než začnete na linuxu instalovat jakoukoliv virtualizaci, sjeďte si základy bridgování a dalších srand. V podstatě by se dalo říct, že není rozdíl v nastavování bridgů pro Xen a pro KVM.  Je to dobře vysvětleno už v návodech na KVM s debianem Squeeze zde. Od bodu  apt-get install bridge-utils až po to, jak nějak má vypadat Váš /etc/network/interfaces

# This file describes the network interfaces available on your system
# and how to activate them. For more information, see interfaces(5).

# The loopback network interface
auto lo
iface lo inet loopback

# The primary network interface
#allow-hotplug eth0
#iface eth0 inet dhcp
auto eth0
iface eth0 inet manual

auto br0
iface br0 inet static
        address 192.168.0.100
        network 192.168.0.0
        netmask 255.255.255.0
        broadcast 192.168.0.255
        gateway 192.168.0.1
        bridge_ports eth0
        bridge_fd 9
        bridge_hello 2
        bridge_maxage 12
        bridge_stp off

1) instalujeme

apt-get install xen-linux-system xen-tools

2) Vložíme podporu vix virtuálních rozhranní pro budoucí virtuální mašiny. Uvedenými 2 příkazy se to doplní na konec souboru. etc/xen/xend-config.sxp

echo "(network-script network-nat)" >> etc/xen/xend-config.sxp
echo "(vif-script     vif-nat)" >> etc/xen/xend-config.sxp

3) Tohle je riskantní a dávejte si bacha, abyste příšte nabootovali! Xen stručně řečeno je v podstatě upravený image vašeho současného linuxu, takže potřebujete do něho naboootovat, aby Vám xen začal vůbec chodit. První příkaz hodí xen jako první k bootu a druhý příkaz rebootne server/počítač na kterém se snažíte xen rozchodit.

dpkg-divert --divert /etc/grub.d/08_linux_xen --rename /etc/grub.d/20_linux_xen update-grub
reboot

4) Příkazem

xen dmesg

Zkontrolujete, jestli je vše OK.

5) Příkazem

xm list

Se dozvíte, jestli Vám xen nastartuje a vypíše to něco jako:

xm list
Name ID Mem VCPUs State Time(s)
Domain-0 0 612 2 r----- 2192.4

Name = název

ID je zkrátka pořadové číslo

Mem je použitá paměť

VCPUs: je počet použitých procesorů

State – tam je důležité, že když to běží, tak tam uvidíte r–– a pokud uvidíte -b–– tak to znamená blocked. Ale k tomu se dostaneme.

Na LVM se tentokrát vykašleme, protože ne každý lvm upřednostňuje a já si rozjíždím xen na datastoru s intel atomem, kde jsem LVM nepoužil protože by to pro mě nemělo žádný přínos.

6) Příkazem

nano /etc/xen-tools/xen-tools.conf

se dostaneme do konfiguračnímu souboru, kde můžeme nastavit defaultní configurace pro nové Xeňácké Virtuální stroje (dále jen VM). V mém případě jsem si nastavil, aby každá virtuálka měla nastavenou ip adresu brány, masky a broadcastu.

gateway = 192.168.123.1
 netmask = 255.255.255.0
 broadcast = 192.168.123.255

Ale tento bod je teoreticky nepovinný. CTRL + O zapíšeme a uložíme změny. CTRL X ukončíme editor nano. Pokud jste neměli nainstalovaný editor nano tak použijte příkaz

apt-get install nano -y

(Přepínač -y znamená -> neptát se na potvrzení na y a enterování, prostě to rovnou začne bez dalšího optávání rovnou stahovat a instalovat).

Dále se ve stejném souboru nacházejí tyto řádky:

size = 4Gb # Disk image size.
swap = 128Mb # Swap size

Editací těchto 2 řádků si zajistíte příkazem size velikost diskového image. Tedy souboru, do kterého bude váš virtuální stroj (dále jen VM) zapisovat jako kdyby to byl virtuální harddisk. Swap je soubor, do kterého bude Váš VM zapisovat, jako kdyby to byl diskový oddíl určený na odkládací prostor pro Váš linux na VM.

7) Vytvořte si adresář, kde se Vám budou ukládat .img virtuálních strojů příkazem:

cd /
mkdir xen
cd xen
mkdir image

Spusťte tento příkaz potom co si ho editnete:

xen-create-image --hostname=nazevVirtualky \
 --memory=384mb \
 --vcpus=1 \
 --ip=192.168.123.32 \
 --netmask=255.255.255.0 \
 --gateway=192.168.123.1 \
 --dir=/xen/image/ \
 --dist=wheezy

–memory říká – kolik bude mít vaše virtuálka RAM, jak vidíte, dal jsem ji 384MB ram.

–vcpus=1 říká, že virtuálka bude mít jen 1 jádro procesoru

–ip= ipadresa virtuálky, kterou to tomu nastaví a přiřadí hezky za vás ;-)

–netmask – maska podsítě kterou to virtuálce nastaví

–gateway – ip adresa brány, kterou se bude virtuálka dostávat do internetu. Pokud Natujete, tak nastavujete ip adresu virtuálního rozhranní, pokud používáte bridge, to znamená, že virtuálka je na síti na stejné úrovni, jako je fyzický stroj, na kterém běží, tak použijete pravděpodobně něco jako ip adresa rozhraní br0 nebo rozhraní br1 apod.

–dir=/xen/image <- to je adresář, kde se vytvoří oba dva image

–dist=wheezy <- distribuce debian wheezy.

Pokud chcete změnit vytvářecí velikost diskového image VM, tak stačí připsat parametr –size=20Gb  (tím nastavíte velikost virtuálního image na 20Gb). Standardně byla nastavena v configu na 4Gb.

Ta lomítka symbolizují další řádek. Tato procedura potom co odkliknete enter může trvat i několik minut, na starých strojích i desítky minut v závislosti na tom, jak velké image vytváříte.

8) Pokud jste si po vytvoření virtuálky nepoznamenali heslo na roota, tak dejte příkaz

tail /var/log/xen-tools/nazevVirtualky.log

a vypíše Vám to něco jako:

All done
Installation Summary
---------------------
Hostname : nazevVirtualky
Distribution : wheezy
IP-Address(es) : 192.168.123.32
RSA Fingerprint : cf:58:63:7e:51:e1:at:ak:da:le
Root Password : VaseHesloNaPrihlaseniPodRootaNaVirtualce

9) Pro nahození virtuálky (pokud se nenahodila a nevidíte ji po zadání příkazu xm list) napište příkaz:

xm create /etc/xen/nazevVirtualky.cfg

10) Potom co byste ji měli vidět v seznamu, tak by virtuálka měla jít pingnout a už by měla být nastartovaná.

Pro připojení na terminál virtuálky napište příkaz:

xm console nazevVirtualky

Případně z jiného stroje pak už půjde

ssh root@192.168.123.32

a mělo by Vás to tam připojit.

 

Edit: Pro vyjetí z konzole xm console <názevVirtuálky> stiskněte:

Buď: Ctrl + ‘]’
Anebo: Ctrl + ’5′

Enjoy -> zdroj

 

Doporučím na závěr tento zdroj. A další. A ještě tenhle a tenhle.

Jak vypnout režim spánku ve windows 8.1

Start/ napíšete CMD / kliknete na to pravým tlačítkem myši a dáte spustit jako správce/ a napíšete

powercfg -h off
  1. * Enable Hibernate in Windows 8 and 8.1
    In the command prompt type: powercfg -h on
  2. * Disable Hibernate in Windows 8 and 8.1. In the command prompt type: powercfg -h off

 

Vypnutím režimu spánku ušetříte tolik místa na disku, kolik má velikost vaše operační paměť.

zdroj

Přilepený procesor k chladiči. Co teď?

Kamarád se mě zeptal, co dělat, když se mu přilepí procesor k chladiči a nemůže ho sundat?

Postup je následující.

Pokud máte procesor značky AMD (rok 2004 a novější), tak doporučím jednu skvělou radu, která funguje u mě a nikdy s tím nebyl problém.

Posaďte se, mezi stehna si dejte chladič procesorem nahoru. Vezměte do ruky šroubovák který uchopíte na obou koncích jako řídítka oběma rukama. Železnou část šroubováku přiložíte !!!PODÉLNĚ!!! k procesoru z boku a tlačíte jemně k sobě a přidáváte lehce na síle, dokud procesor nepustí. Chladič přidržujete palcemi obou rukou. Čili sejmete procesor bokem a neuděláte díky tomu nic špatného pinům (jehličkám) procesoru, kterých se ani nedotknete.

Pokud máte INTEL. Tak tam místo šroubováku buď použijete režnou nit (nebo něco co se nepřetrhne a zároveň s tím budete moci táhnout a sejmout procesor)  anebo mnohem tenčí šroubovák, protože procesory od intelu jsou drobnější, bez pinů a mají menší tepelný vývodník, za který by se dalo táhnout.

Pokud máte procesor, který na sobě má mit tepelný vývodník a vy jste tepelný vývodník (tzv. heatspreader) dříve sundali a přilepil se Vám k chladiči, pak si vlepte pár facek, protože jste pravděpodobně na úpravu procesoru, ve snaze získat lepší tepelné vlastnosti, použili naprosto debilní levnou teplovodivou pastu, která Vám může při podobném zákroku při sundávání procesor (respektive jeho jádro) zničit.

Hlavně na procesor NElijte žádnou kapalinu, rozhodně NElijte žádný benzín a odmašťovadla, stejně se Vám to jen tak nepustí, pokud je pasta fakt těžce přilepená a jenom byste si zašpinili procesor.  NIKDY s procesorem nemanipulujte za jeho piny (jehličky/nožičky) a při manipulaci držte procesor buď jenom za jeho rohy tak abyste procesor nezlomili nebo nezašpinili/neohnuli piny, kterými je procesor spojen se základní deskou.

kopírování pouze se souhlasem autora

 

 

HEC-RAS requires the “.” symbol be used for decimals. Your system is using another character, probably then “,” symbol. This option can be changed on the Regional Settings dialog in the Control Panel.

Řešení na tuto hlášku s programem HEC-RAS ve windows 8 s regionálním nastavením, znovu ji sem preventivně vložím:

HEC-RAS requires the “.” symbol be used for decimals. Your system is using another character, probably then “,” symbol. This option can be changed on the Regional Settings dialog in the Control Panel.

 

je následující:

start / ovládací panely / Oblast (v obráku 1.)  / dole tlačítko  ”další nastavení”  (v obrázku 2.) / v poli Desetinny oddělovač se nachází znak , (čárka) , ten smažte a dejte tam jen tečku  ”.” (bez uvozovek ” ) (v ibrázku bod č. 3) a klikněte na ok (bod č.4 v obrázku).

A problém je vyřešen.

Jako v obrázku:hec_ras_reseni

Openstack a fyzická architektura – jak to má vypadat? Openstack a high-availability ? Vše se dozvíte.

Pokud chcete vědět, jak má vypadat fakt kvalitní infrastruktura pro menší openstack cluster tak zbystřete zrak a klikněte na následující odkaz. Mají to tam velmi dobře popsané a dokonce tam rozebírají i několik možností architektury. Takový článek jsem hledal posledních pár dní a nemohl jsem nikde na googlu nic rozumného a použitelného najít. Všude se Vám plete do fyzické architektury teoretické diagramy, které říkají jaká bude logická struktura, tady to máte hezky na zlatém podnose.

 

 

Enjoy

 

-> LINK <- 

FN klávesy na běžném počítači? Versatile HotKeys pomohou! :-)

 

Geniální program! Freeware, snadné a rychlé nastavení bez nutnosti instalace. Jenom windows smart-screen před spuštěním hlásí, že se jedná o nerozpoznaný program. Tak skvělý prográmek a tak neznámý. Proto mu věnuji tento příspěvek, vynikající program!

Nejvíce ho používám asi na regulaci hlasitosti Tlačítko Windows + F11 zvýší hlasitost, Tlačítko windows + F10 hlasitost sníží. Tlačítko Windows + F12 mute audio. Zkrátka super. ;-) Snadné, rychlé a funkční v podstatě kdykoliv a nijak to neotravuje. Dá se to kdykoliv vypnout. Při prvním spuštění se Vás to zeptá, jestli chcete program spouštět se startem windows. Vyzkoušeno na Windows Vista a Windows 8.

Stahujte zde.

zdroj

Openstack – začátky, které pochopí i slabší jedinci

Nezapomenu na doby, kdy jsem si říkal, jak si dokonale zautomatizuju KVMko, jak si všechno pořeším do vlastního High-availability mini-clusteru a pak objevím openstack a uvědomím si, jak jsem byl naivní, když jsem si myslel, že můžu svými silami udělat něco, co by se alespoň vzdáleně blížilo High-availability řešení pro menší podnik.

Nebudu psát, jak mi openstack sedí a jak se mi líbí vše, co vypadá strašně komplikovaně, protože ruku na srdce, jakmile jsem si ošahal většinu nebo všechny funkce VMwaru, tak mě začal zajímat Citrix, až jsem si ošahal a vyzkoušel Citrix, tak mě začal zajímat KVM a příkazy z virshe. A najednou je načase, kdy už se i na KVMku začínám nudit stereotypem a chtěl bych něco “víc”. Najednou objevím openstack, pak se to začne objevovat i napříč všemi distribucemi a dneska chápu, že openstack je pro mě něco, co někdo psal akorát pro mě. A když jen vidím, čtu o tom a studuji to, tak se mi neustále v hlavě vybavují všechny možnosti a případy použití openstacku a když to porovnávám s konkurenčními technologiemi, tak musím uznat, že na to, že je openstack zadarmo, jenom to vyžaduje znalosti a trošku více času na začátku, tak je to samostatná kategorie o sobě, nemůžete to srovnávat s VMwarem nebo Citrixem, které se pohybují v kategorii freeware* ovšem v jejich podání ale taky v kategorii “neumí to skoro nic”. V cenové relaci “hezky mi to zaplať” dostanete balík “už to něco umí”. V cenové relaci “plať jako mourovatej” se teprve nacházíte v kategorii “umí to všechno”. Openstack je v tomhle super, protože dostáváte zadarmo to, co by se nacházelo jinak už v kategorii “hezky mi to zaplať” nebo dokonce v kategorii “plať jako mourovatej”.

Tady přikládám odkaz na vcelku perfektní úvod k openstacku. Přišel jsem ohledně openstacku na jednu důležitou věc. Člověk na začátku neví k čemu je který modul dobrý, teď k tomu musí člověk chodit do práce, do toho starosti a po večerech sedíte nad openstackem a zkoumáte jak co funguje, než se k tomu dostanete za týden, tak samozřejmě už zase nic nevíte a navazujete na začátku tam, kde jste začali minule, narozdíl od toho, abyste se to snažili od začátku hlava nehlava nějak nahodit a pak si s tím hrát.

Proto pro snadnější zorientování na začátcích přikládám odkaz na článek, který věnuji všem začátečníkům s openstackem.

Občas tedy nakonec volnost, jakou poskytuje openstack v podobě tolika modulů a varianta architektur, může být pro některé do té doby zatvrzelé citrixáře, VMwaráky nebo KVMkaře, Xenaře a ostatní možná překážkou k tomu, aby hlouběji a snadněji pronikli do Openstacku.

 

 

Root HTC one V

HTC ONE V je synonymum pro zasekaný jednojádrový androidí “smart” telefon, jehož uživatelé ho skutečně nenávidí. Já už telefon nepoužívám, takže je na čase začít experimentovat.

poznámka: Zkratka CWM znamená Clockworkmod.

Pokud nevíte co to znamená rootovat telefon anebo nevíte proč byste měli rootovat, tak pomůže tento článek.

Začněme CWM, rootováním a tuněním na tomto odkaze. (je to hrozná otrava, aby jste si mohli rootnout telefon, musíte si prvně odemčít bootloader telefonu, do bootloaderu se dostanete držením tlačítka zapnutí a Volume down jakmile Vám začne blikat spodní trojice dotykových tlačítek, pustíte tlačítko zapínání a držíte dál tlačítko volume down ke snížení hlasitosti) Bootloader si odemčete skrze otravný návod a nutnost registrovat se na htcdevs.com čímž příjdete o záruku (ruku na srdce, ten telefon v továrním nastavení s tovární romkou stejně nestojí za starou bellu, takže v mém případě bylo rozhodnuto – buď mobil k ničemu, nebo aspoň snaha z toho mobilu udělat použitelný mobil).

Upozorňuji, že neberu na zodpovědnost žádné poškození telefonů ani jiné škody způsobené tímto článkem, děláte vše na vlastní nebezpečí a čtením tohoto článku s tím souhlasíte a berete to na vědomí.

Tam se dozvíte, že si musíte nainstalovat HTC drivery, takže začněte zde:

1) Stažení HTC drivers. A nabijte si baterii telefonu na 100%!!!!!!!!!!!!! (pokud se Vám během flashování vypne telefon vlivem slabé baterie, tak jste telefon tzv. bricknuli a můžete ho vyhodit)

2) Potom co nainstalujete HTC drivery, v telefonu musíte nastavit USB DEBUGGING ON a  získat TOKEN ID (proto se musíte registrovat na htcdevs.com, pomocí aplikace HTC ONE V AIO KIT by Hasson2000 V2.1 si z telefonu vytáhnete TOKEN ID, to vložíte v návodu jak si odblokovat bootloader na HTCdevs.com a vygenerovaný kód, který jste vložili na webu jejich web přechroustá a přijde Vám email se souborem Unlock_code.bin, který si stáhnete, budete ho potřebovat při odemykání (unlock) .

3) Ve výše uvedeném programu (HTC ONE V AIO KIT) po nastartování telefonu v bootloader režimu (jak nastartovat telefon v bootloader režimu najdete nahoře) už jen kliknete vlevo nahoře v programu po připojení telefonu přes USB na Unlock Bootloader.

4) Vyberete soubor, který jste stáhnuli z emailu Unlock_code.bin a spustí se konzole, která Váš už v případě úspěchu bude informovat o tom, co právě probíhá.

5) Potom co máte telefon unlocknutý, je potřeba nahrát recovery režim v případě výskytu potíží. Já nahrál defaultní TWRP 2.3.3.0 (GSM). Je nutné nahrát GSM verzi TWRP, pokud se nacházíte v Evropě. Pro USA a Asii se doporučuje CDMA, protože tam fungují na CDMA sítích.

6) Máme unlocknutý bootloader, nahraný recovery mode, pokud vše dobře klaplo. Nyní je na čase buď vytáhnout micro SD kartu, a nahrát do ni vše co se Vám bude hodit.  Já postupoval úplně přesně podle tohoto návodu.

Tedy k myONEv_RC9.5_FX+.zip

jsem na kartu ještě nahrál:

Bluetooth_fix2 – oprava BT
Sense_5_Lockscreen_(RC9.5) – nový lock screen
Tabbed_EQS_(RC9.5)_B_White_Circle – jiná grafika baterie

Až to tam máte, kartu vložíte do telefonu, nebo jste to předtím už nahráli přes USB do telefonu. V bootloaderu dáte reboot bootloader. Telefon se restartuje do bootloaderu. Vyberete postraními tlačítky recovery a tlačítkem vypnutí potvrdíte.

Nastartuje se Vám recovery režim a v něm už je to intuitivní. Načtete .zip soubory, které jste si jeden po druhém načetli na kartu počínaje tím myONEv_RC9.5_FX+.zip a konče tím posledním pro Jinou grafiku baterie. No a pak už jen čekáte potom co odkliknete flashovat. To bude chvíli trvat, pak se Vám zobrazí dialog, ve kterém budete většinou dávat next, next, next ohledně té nové romky a potom co to odklikáte NEklikejte na reboot, ale zkrátka dál nebo zpět, protože rebootem by se Vám tam nenaházely další patche, které jste si tam nahodit chtěli. Takže tam nahážete další fixy a pak teprve můžete mobil rebootovat. Až to rebootujete, neděste se, když bude mobil 3 až 5 minut stát na obrazovce s logem HTC, mě to taky dlouho trvalo, nechte mobil zatím být ať naběhne a za cca. 5 minut už Vám naběhne mobil do úvodní obrazovečky, projdete si nastavením (ano i v češtině) a hotovo, fungujete.

 

První dojmy po
Mínusy

- Z mého pohledu – fotoaparát vcelku zrnité fotky, předtím mám dojem, že fotil mnohem lépe.
- nevím jestli je to tou mizernou wifinou, nebo mnou ale když si chci spárovat google account, píše mi to že se přihlášení nezdařilo, ačkoliv signál mám a heslo zadávám taky správně,

- Jakmile jsem vlezl na market, už mi to házelo chybu: “RPC:S-7:AEC-0″ k tomu pomohl tento zdroj, na který se tu odkazuji:

“1. Otevřete „Obchod Google Play“ aplikaci a stiskněte tlačítko Domů pro návrat
2. Přejděte na Nastavení> Aplikace> Správa aplikací> Vše
3. Vyberte „Vše“ kartu> Hledat „Obchod Google Play “ a stiskněte jej otevřete.
4. Stisknutím tlačítka „Vymazat mezipaměť
5. Stisknutím tlačítka „Vynutit ukončení“
6. Vrátit se zpět do „Nastavení> Aplikace> Správa aplikací> Vše
7. Stiskněte tlačítko „Google Services Framework“
8. Stiskněte „Mazání dat“
9. Stisknutím tlačítka „Vynutit ukončení“
10. Start „ Obchod Google Play “ a to by mělo skončit chybou
11. Restartovat tablet. Jakmile se váš tablet restartoval Google Play Store by měl fungovat.”

Plusy

+ Telefon konečně není šíleně dementně zasekaný! což je důvod, proč jsem tuto proceduru celou absolvoval.

+ Konečně vidím bez nutnosti dívat se do podrobností, kolik % baterie mi schází

+ Předtím android 4.0.3, teď 4.0.4

+ HTC sense 4.1, předtím 4.0

+ Mnohem hezčí a stylovější obrazovka spuštěných aplikací (nejpravější spodní tlačítko)

+ Propracovanější menu při vypínání s větším výběrem

+Interface vypadá trošililinku jinak, ale vzhled je líbivější. Ikonka baterky je informativnější.

+ o 1000% rychlejší boot mobilu!

+ To že přibylo HODNĚ výkonu dokazuje, že jsem na tom rozběhal EPIC Citadel na high performance v 800×480 na 25,2 FPS a v režimu High Quality se z toho podařilo vymačkat 23,4 FPS. To považuji za malý technologický zázrak. Na těchto FPS to vypadá i přesto velmi plynule s drobným lagnutím jednou za pár desítek vteřin.Nejméně to naměřilo nějakých 17FPS a nejvíce kolem 40 FPS.

 

My public wifi hotspot z Vaší USB wifi snadno a rychle

Autor tohoto prográmku My Public wifi Hotspot by měl dostat metál nebo nějaké jiné ocenění.

Máte obyčejnou wifinu za 2 stovky. Máte počítač, kde máte třeba drátové připojení k internetu a chcete si nasdílet z něho wifinu pro ostatní počítače. Z drátového připojení nasdílíte internet do připojené USB Wifi a z Vaší usb Wifi se v tu chvíli stane access point.

 

stahujte zde.

Gutenprint 5.2.9 Canon MP540 + Debian Wheezy

 

Hotovo. Takže…

1) Originální ovladače od společnosti Canon stojí za přesdržku. Všem manažerům společnosti Canon tedy vzkazuji, ať se laskavě postarají o lepší podporu linuxu, jinak tohle byla poslední tiskárna, jakou jsem si od této společnosti kupoval.

2) K rozchození na debianu squeeze v apt-get najdeme jen verzi 5.2.6. Tam se ovladač na canon MP540 NEnachází! Když jsem zjistil, co všechno mě na malém datastoru nutilo nainstalovat jen proto, abych to zkompiloval, abych následně zjistil, jaké to má všude okolo potřebné návaznosti, tak jsem se nejen vykašlal na debian squeeze, ikdyž je to stable, ale taky jsem si uvědomil, že nemám za potřebí trávit jedno odpoledne za druhým řešením problémů, na které čas fakt nemám. Na debianu wheezy máte krásně v balíčcích k dispozici gutenprint drivers 5.2.9

3) To snadné, co Vám stačí na debianu wheezy zadat je tohle:

root@server:~# apt-get install printer-driver-gutenprint

Bez problémů se Vám stáhne a nainstaluje vše co potřebujete.

K datastoru Vám dám jednu skvělou radu. Vykašlete se na AMD 64 když se jedná o funkcionální stroj určený k zajištění funkcí Vaší domácnosti. Druhou radu, kterou Vám dám je, že obvykle když výrobci dávají nálepku “jsme open-source” a potom mají tu drzost nahodit ke stažení ovladače, které stejně většině lidem nefungují a ještě je stěží na AMD64 OS nedostanete, tak na tvrdo říkám – bojkotujte výrobce, kteří nemají zájem se postarat o linuxovou komunitu a soustřeďte se raději na ty výrobce, kteří komunitu podporují. Poznal jsem pár bláznů, kteří si napsali dokonce vlastní ovladače k nějakému zařízení nějakého výrobce, který na to kašlal. Komunita to sice ocenila, to je fajn a já jim taky tleskám, ale v tu ranu nám někdo dělá to, za co je zodpovědný výrobce zařízení a tímhle tím člověk z komunity najednou defakto pomáhá dělat obrat výrobci, který se o danou funkcionalitu nepostaral.  Jasně, lidi potřebují tisknout, pracovat, ale jedna věc je dělat ovladače pro něco z číny, na co ovladače prostě nikdy nebudou, dokud si je sami nenapíšeme a druhá věc je psát ovladače pro linux na zařízení nějakého výrobce, který je globální značkou, možná i leaderem na trhu a má tu drzost se vykašlat na ovladače pro ostatní platformy než pro windows a mac.

Tak, to jsem se vynadával a teď zpátky k tomu, jak to dodělat.

v

/etc/cups/cupsd.conf

jsem si změnil:

Listen localhost:631

na

Listen IPAdresaStroje:631

No a potom kde vidíte třeba:

<Location />
 Order allow,deny
</Location>

změňte na:

<Location />
Order allow,deny
allow from 192.168
</Location>

v případě že 192.168 je vaše lokální síť ve formátu 192.168. cokoliv . cokoliv

Pokud chcete tiskárnu vzdáleně i nainstalovat, tak řádek allow from 192.168 přidejte do všech částí pro každou Location pod Order Allow, deny. Potom dáte:

/etc/init.d/cups restart

No a pak si dejte v prohlížeči:

http://IPAdresaStroje:631

naběhne vám webové rozhraní a tam už se můžeme intuitivně doklikat k přidání tiskárny, vyhledání správného ovladače (vyberete jenom z hotového menu, klídek) a potom ti rozkliknete v manage printers vytisknout zkušební stránku, jestli je vše OK a když bude, tak jste spokojení a můžete tisknout o 106! :-)

cups

Tisk funguje jak z linuxu, tak z windows.

Třeba na windows 7 dáte přidat přes start/ Zařízení a tiskárny / nahoře přidat tiskárnu/ Přidat síťovou tiskárnu, bezdrátovou tiskárnu nebo tiskárnu s technologií bluetooth/ zastavit/ Požadovaná tiskárna není na seznamu/Vybrat sdílenou tiskárnu podle názvu/ a buď tam rovnou vložíte \\IPAdresaStroje\Canon_MP540_series jako v mém případě, nebo zkrátka:

 \\IPAdresaStroje\Nazev_Vasi_tiskarny_kterou_vidite_v_CUPS

Název tiskárny v cups najdete v:

 http://IPAdresaStroje:631/printers/?
Ve sloupci s názvem Queue Name.

Enjoy

HTC ONE V, proč bych si už NIKDY nekoupil nic s nálepkou HTC?

Po roce nebo 2 letech (už se v tom začínám ztrácet) s úlevou po přesunutí obsahu paměťové karty a kontaktů do počítače MAŽU obsah telefonu a navracím ho do továrního režimu.

Začnu výpisem pozitiv, což bude velmi stručné.

Telefon je malý a lehký ve srovnání s konkurencí. Vcelku dobře se drží, je tenký a má vcelku líbivé barvy displeje (osobní hodnocení).

- Telefonu se vcelku rychle chytá GPS anténka, takže když je to fakt špatné, tak nejpozději za jednotky vteřin máte přehled kde jste.

- Na HTC sense rozhraní si musíte zvykat, ale zvládl jsem to. Pro pochopení se Vám na začátku zobrazují různé tipy co kde a jak a kam zmáčknout.

Než se vám sesype baterka, tak vydrží cca ten první půlrok až rok se slušnou kapacitou baterie kolem 1500 mah, předtím jsem měl Samsung Galaxy GT-S5363 (moje první seznámení s androidem) a baterie tohoto HTC vydržela déle než předchozí samsung.

- při prvním zapnutím telefonu se proklikáte jako u konkurence pár dialogy, které Vám pomohou mobilní telefon nastavit. V nabídce jsou účty jak od googlu (standard) tak facebook, dropbox, hotmail od microsoftu a dokonce nechybí ani twitter.

- Vcelku třeba ve srovnání s mým starším samsungem lépe fotí a velice jsem si oblíbil “blesk”, který používám jako svítilnu, protože je to jenom prach sprostá super-led dioda, kterou výrobce sprostě nazývá bleskem. Dají se s tím fotit dokumenty, což by měla být dnes už samozřejmost.

- Telefon po roce i při nošení v kapse s klíčemi nemá poškrábaný kryt a celkově kdybych řekl, že je jako nový, tak mi to budete věřit a upřímně bych se neřadil mezi jemné uživatele, kteří by mobil nosili v nějakém extra pouzdru. Jediné co si hlídám je fólie na displej. Tento mobil neměl gorilla glass a pokud měl, tak jsem se k tomu raději choval, jako kdyby gorilla glass neměl.

- Když v něm nemáte vůbec nic nainstalováno a skoro ho nepoužíváte, tak chvilku funguje vcelku plynule.

…Tady výčet pozitiv končí. A teď negativa, kterých bude tolik, že po přečtení tohoto článku se mnou buď budete souhlasit, nebo si budete říkat, že byste byli naprostí hlupáci, kdybyste si ještě někdy podobný telefon koupili.

-baterie nejde vyndat a vyměnit bez rozmontování mobilu!

- telefon má v sobě android verze 4.0, avšak nechutně pomalý jednojádrový procesor, kterým bych nechal autory tohoto telefonu ukřižovat, nebo sníst k snídani místo corn-flaků!

- telefon má v sobě tak málo paměti, že moje nejoblíbenější aplikace byly kdejaké cleanery, které měly čistit operační paměť telefonu, na pár minut to pomáhalo.

- potom co vyformátujete telefon, což jsem za životní cyklus telefonu v mé péči musel udělat asi 3x, telefon funguje prvních 7 dní tak, jak si od něj představujete. Kontakty se načítají nejpozději za vteřinu, seznam posledních volání taktéž a aplikace na smsku vám naběhne taky řekněme do té vteřiny.

- Po týdnu čekáte na načtení kontaktů tak 15 vteřin, po zapnutí telefonu je to klidně i 45 vteřin i více. Když Vám nabíhají SMS, tak se Vám prvně zobrazí jen telefonní čísla, než si to lízne z paměti telefonu jmenné kontakty což je za příštích 30 vteřin, když jste na mobil moc rychlí, a to tak že ťuknete prstem příliš brzy na něco, mobil to zkrátka nezvládne a buď Vám aplikace spadne úplně, v tom lepším případě si otevřete smsku kterou jste nechtěli, protože mobil nestihl zareagovat na to, že jste chtěli sjet prstem dolů. (ne, uživatelem to není, věřte mi).

- po měsíci používání vám kontakty naběhnou když dobře tak do minuty, zhasnutí displeje a následné uzamknutí si musíte přenastavit aspoň na 3 minuty. Protože než Vám naběhnou zprávy, zhasne Vám displej. Po opětovném rozsvícení musíte zadat heslo a dostat se opět do aplikace, která tou dobou už buď naběhla, nebo spadla. (Já ale chtěl psát smsku před těmi třemi minutami, kdy už bych ji měl i na staré nokii 3310 napsanou, zkontrolovanou a 3x odeslanou).

- S podporou aplikací je to trošku lepší než na předchozím lowendovém samsungu, po měsíci používání jste rádi, že Vám naběhnou aspoň ty jízdní řády.

- focení panoramatických fotek je úplně na …!!!! Slušně řeknu, že je to k NIČEMU! Jenom si tím zkazíte všechny fotky, protože mobil Vás nijak moc nehlídá, při sešívání fotek, potom co něco vyfotíte, tak to sešívá déle než předpokládáte a výsledek Vás stejně zklame, protože vyfotíte 2x zábradlí o metr posunuté, takže na fotce pak vidíte 2x zábradlí, 2x nějaké dráty, 2x nějaký sloup, když fotíte hory, tak to zkrátka nenavazuje. U konkurenčních značek už obvykle panoramatické fotky fungují, tady NE!

- je to sice jen defaultní aplikace, ale první co jsem s ní udělal bylo, že jsem ji vyhodil co nejdál to šlo! Baterka Vám prostě odmítne svítit potom, co Vám klesně baterka tuším pod 15 nebo 9%. Za to vzkazuji autorům tohoto HTCčka, ať si laskavě narvou mobil někam a přitom zakukají!

- občas se mobil vypne, nebo restartuje. Zhavarování nějaké aplikace je na denním pořádku.

- Jediné k čemu mi telefon ke konci svého životního cyklu byl, bylo používání wifi tetheringu. Kdy jsem měl na mobilu simkartu s 3G internetem, přes wifi jsem si nasdílel internet do druhého telefonu, na kterém se dalo i pracovat. V okamžiku kdy jsem tohle udělal, tak jsem co 12 hodin musel nabíjet mobil.

- Nejkritičtější asi bylo, když jsem si zabouchl klíče, potřeboval jsem vytočit číslo člověka, který měl druhé klíče, abychom se nějak našli a já si pro ně mohl zajít, jenže jsem nebyl schopen ani po 7 MINUTÁCH čekání vytočit jeho číslo, protože aplikace s kontakty mi nabíhala nesmyslně dlouho.To byla pro mě poslední kapka, kdy máte chuť vyhodit telefon do nejbližší popelnice, jenže pak si uvědomíte, že byste stejné utrpení způsobili někomu, kdo by ten telefon našel a myslel si, že na tom strašně získal. Před těmi 7 minutami, co jsem telefon vypnul a zapnul, jsem čekal ještě 4 minuty, protože jsem si naivně myslel, že vypnutí a zapnutí mobilu by mohlo něco zlepšit.

- Poslední dny už začínal být telefon zase hrozně pomalý, takže jsem opět uvažoval nad vytažením kontaktů, smsek, poznámek a opětovným, posledním formátem, Pak jsem si stáhnul aplikačku zadarmo, která měla jméno defraggler pro, ovšem ji už nemohu najít v google play storu. Ta mi vcelku pomohla a zvedla optimismus, ovšem dočasně. Stejně jsem mobil nakonec sformátoval.

No a dnes mám velmi dobrý pocit z toho, že už tu leží na stole, bez aktivní simkarty a mobil mi dělá radost tím, že ho už NEpoužívám.

Takže pokud Vám takové HTCčko upadlo na zem a vy jste se drželi za hlavu “tolik peněz stál a je rozbitej!”, tak věřte, že za tento mobil, bych nikdy nikomu nezaplatil ani korunu, kdybych věděl, jaké utrpení mě s ním čeká, když ho budu používat.

Pro hatery: Je možné, že je na trhu spousta speciálních romek pro tohle HTCčko, je taky možné, že mám štěstí jen na nepovedený kus a taky je fakt, že je to jednojádro, ale píšu tu teď hlavně z pohledu běžného uživatele, který si koupí mobil, neplánuje telefon rootovat, flashovat a najednou se dostane do situace, kdy je jeho telefon defakto nepoužitelný. Tak těmto uživatelům je taková zpětná recenze určena.

Závěrem, věřím, že HTC dokáže udělat i kvalitní telefony, věřím, že nějaké HTC se čtyřjádrem za 10 tisíc může být kvalitní telefon. Tento mobil mě ale přesvědčil o tom, že značka HTC se nestarala o to, jestli mobil, který by byl i dílensky dobře opracován, bude taky nějakým způsobem použitelný co do výkonu, optimalizace a odezvy.

b7ee466ba1a0f617240244b3cc8c29af[1]

poznámka: To že moje hodnocení je zcela oprávněné koresponduje s těmito hodnoceními samotnými uživateli.
Dokonale tento mobilní telefon a jeho rychlost popisuje následující video:

 

 

Move/rename přes ssh/scp?

Včera jsem to řešil. Nemáte čas, takže potřebujete vybavit, aby se něco hned překopírovalo a potom hned smazalo. Všude návody přes rsync, to je sice fajn, ale já jsem scpčkař.

Řešení je sice úplně debilní, protože když se náhodou něco podělá ale příkaz dopadne bez chybové hlášky, tak dojde ke smazání původní předlohy. Mě to však pomohlo. Přesto Vás varuji, že pokud budete přesouvat přes ssh a nemusíte spěchat, tak dejte prvně překopírovat a smažte to až potom, co jste si fakt jistí, že se vše překopírovalo OK a zvlášť, pokud se jedná o nějaká důležitá data, tak aby jste si klidně udělal MD5 otisk a kontrolovali, jestli je všechno opravdu ťip ťop.

scp  -r /místní/adresář user@server:/vzdálený/adresář/ && rm /místní/adresář/po/dokončení/kopírování

zdroj

Clonujte s clonezillou rozumně!

Kamarádi klonují bit to bit zálohu, zkrátka kompletní bitovou kopii z místa A do místa B. To je ale vcelku nerozumné, protože tím kopírují i prázdné místo a zaplňují tím to plné místo na cílové adrese.

Já proto nepoužívám clonezilla live, ale drbl  Což je disless remote boot in linux.

Pokud by Vám linux nenašel nejnovější síťovou kartu vašeho notebooku či počítače, tak Vám pomůže testing (unstable) verze, protože tam už se nejnovější ovladače obvykle vyskytují standardně.

Já používám i686 tedy 32bitovou verzi pro 32bitové procesory. Přiznám se, že bych rád v diskusích četl, jestli někomu 64bitová clonezilla frčí nějak lépe, nebo jestli má větší propustnost apod… Já kvůli výskytu starých strojů používám tedy i686.

No a k té kompresi, kterou jsem načnul na začátku, tak mrkněte sem. V expert módu to umožňují gzip kompresi. Neřeknu Vám, jestli běhá standardně nebo ne, protože na tom sám teď dělám pokusy. Poznám to podle toho, že zálohuji 500GB disk notebooku do 500GB raid 1 NASu, tak jsem zvědavý, jak to dopadne, logicky to musí mít míň, když je tam pouze 70GB zabraného místa. Jestli se záloha toho pevného disku bude pohybovat kolem 70 až 80 GB, pak bude vše v pořádku, pokud mě to bude nutit zálohu o velikosti oněch 450, nebo 430 GB, tak Vím, že to můžu vyhodit a zkusit zase něco jiného.

V diskusích opět uvítám, když se ozvete, co používáte Vy a jak jste s tím spokojení a případně co Vám tam chybí.

 

 

 

 

Zahoďte phpmyadmin, použijte raději adminer

Bezpečnost, ta bezpečnost. Phpmyadmin je děravý jak ementál a já se začínám pomalu ale jistě obávat bezpečnosti svých serverů, používajících phpmyadmina. Samozřejmě když budete mít debilně zabezpečený webserver, tak vám nepomůže ani adminer, ale co kdyby byla šance, že by adminer mohl být přispěním k lepší bezpečnosti?

 

mrkněte sem a rozjeďme kdyžtak diskusi pod článkem.

eth0: ERROR while getting interface flags: No such device (Debian Wheezy /Ubuntu 12.04 LTS)

Tento problém se Vám může stát kdykoliv instalujete debian nebo ubuntu bez připojené internetové přípojky k počítači/serveru a během instalace nedojde k nastavení síťového rozhraní, nebo zkrátka systém najde ovladač, ale rozhraní neidentifikuje jako eth0 nebo eth1 apod…

řešení:

ifconfig -a

to vám vypíše úplně všechny i zakázaná rozhraní a jako dnes jsem si všiml, že počítač si nedal eth0 ale p5p1 tak pak stačí:

ifconfig p5p1 up
dhclient

//spustíte a uvidíte jeslti si to lízne.
Případně editnete /etc/network/interfaces kde bude kromě lo rozhraní taky navíc:

auto p5p1

(nebo to co vám to vypsalo navíc z ifconfig -a)

iface p5p1 inet dhcp

nebo iface p5p1 inet static a dál doplníte pod to addresu, masku, gateway, klidně dns-servers a hotovo.

Pro nastartování už stačí jen:

/etc/init.d/networking restart

Jak se bránit Dos a Ddos útokům?

Na windowsím serveru jste pravděpodobně v pr**** jako Baťa s dřevákama bez nějaké kvalitní IPSky. Na linuxím serveru by Vám mohlo pomoci tohle.

Děkuji španělským kolegům za vcelku užitečné rady, protože oni museli řešit to, co já řešit nemusel. Do včerejšího večera. Vždycky když došlo k nějakému DoS útoku, řešil jsem to přes ISP, který si to bloknul u sebe, aby se mu nezahlcovala linka. Začíná mi docházet, že nějaká standardní ochrana před Dos a Ddos by měla být standardní výbavou naprosto každého i obyčejného domácího serveru a jak se postupně firmám podařilo protlačit po antivirech i firewall mezi uživatele, časem, nebo možná jednou dorazí k firewallům, antivirům i ochrany proti Dos a Ddos.

Windows nabídnou formátovat disk a ve vlastnostech to píše RAW ?

Tak to máte asi v háji první sektory disku, kde se nachází informace o souborovém systému. Neztrácejte hlavu, pokud disk necvaká, jenom to všude nabízí sformátovat, tak postupujte dle následujícího zdroje.

zdroj

Kamarádovi jsem tento týden opravoval takto “vadný” disk, už to vypadalo špatně, ale podařilo se a já nakonec poradím následující 3 věci:

1) Nenechávejte NIKDE disk zformátovat.

2) Stáhněte si parted magic, vypalte na cd nebo vytvořte bootovatelnou flashku a nechte to nabootovat na počítači, který můžete nechat 2 nebo 3 dny běžet v kuse, anižby se vypnul.

3) Vykašlete se na quick search a postupujte v návodu rovnou k deeper search, který je jistější.

Enjoy

Automatizovaný BASH script na FTP mazání / automatized BASH script for FTP deletion of files

 

Tentokrát si projedeme jednoduchý skript, který má ovšem za úkol MAZAT!

 

Takže si vytvořme skript s názvem del.sh příkazem

 

touch del.sh

a potom do něj vložme:

#!/bin/sh
#del equanta.RDP //pokud chceme smazat konkrétní soubor
#REMOTEPATH="/Documents\ and\ Settings/All\ Users/Plocha/"
LOCALDIR=/root/nejakyadresar/
REMOTESERVER=$1
REMOTEPATH="/Documents\ and\ Settings/<NEJAKYVASUZIVATEL>/Plocha/"
LOGIN=adminProVasFTPServer
PASSWORD=nejakevasehesloVasehoUzivatele
cd $LOCALDIR
ftp -n $REMOTESERVER <<INPUT_END
quote user $LOGIN
quote pass $PASSWORD
cd $REMOTEPATH
prompt off
#del soubor.pripona //pokud chceme smazat konkrétní soubor
mdelete VzdalenyAdresar/*
rmdir VzdalenyAdresar/
exit
INPUT_END

Skript udělal to, že se připojil na vzdálený server, který uvedeme v parametru, potom smaže obsah adresáře s názvem VzdalenyAdresar a potom smaže i ten samotný adresář VzdalenyAdresar a odpojí se.

 

Pro zautomatizování v případě, že máte třeba XY stanic:

Vytvořme soubor automatizuj_mazani.sh

touch automatizuj_mazani.sh
chmod 750 automatizuj_mazani.sh
#!/bin/bash
for i in {220..227}
do
 ./del.sh 192.168.1.$i
done
for i in {241..253}
do
 ./del.sh 192.168.1.$i
done

 

 

 

 

 

 

 

 

Automatizovaný bash skript na FTP kopírování / Automatized bash script for FTP copy

Pokud na linuxu nemáte ftp nainstalován tak dejte:

apt-get install ftp -y

Dnes si ukážeme jednoduchý bash script, který něco uploadne na vzdálený server. Druhý skript je už jen nádstavba pro uvedený první skript, který vše zautomatizuje jak si budete představovat.

skript pojmenujeme upnito.sh

dejme na něj

chmod 751 upnito.sh

spouštíme ho přes:

./upnito.sh 192.168.1.2

(to znamená název skriptu a parametr s ipadresou pro cílový server, cokoliv potřebujete dál, tak to nastavíte přímo ve skriptu).

 

#!/bin/sh
# This UNIX shell script FTPs all the files in the input directory to a remote directory
# It uses a UNIX Shell "hear document" to read the commands to the FTP program from the shell file
# You have to use the -n option to the FTP command to disable the prompting for the password
# the quote in front of the ftp user and pass are also necessary to disable reading from stdin
# the prompt must be turned off for the multi-put to not prompt the user
#REMOTEPATH="/Documents\ and\ Settings/All\ Users/Plocha/"
LOCALDIR=/root/adresar_odkud_uploadujeme/
REMOTESERVER=$1
REMOTEPATH="/Documents\ and\ Settings/All\ Users/Nabídka\ Start/Programy/"
LOGIN=admin->username pro ftp server který běží na vzdálené straně
PASSWORD=nejakeVaseHesloKFTPServeruNaWindows
cd $LOCALDIR
ftp -n $REMOTESERVER <<INPUT_END
quote user $LOGIN
quote pass $PASSWORD
cd $REMOTEPATH
binary
prompt off
mkdir NovyAdresar
cd NovyAdresar
mput *.*
exit
INPUT_END

Druhý skript nám zautomatizuje kopírování na více stanic:

vytvořme

touch automatizace.sh
#!/bin/bash
for i in {220..227}
do
 ./upnito.sh 192.168.1.$i
done
#Pokud máte v síti třeba 2 rozsahy tak:
for i in {241..253}
do
 ./upnito.sh 192.168.1.$i
done

 

Po spuštění se skript automatizace.sh  ./automatizace.sh postará o to, aby se všechny soubory v cestě ”

root/adresar_odkud_uploadujeme/

nakopíroval do všech počítačů s IP adresou 192.168.1.220 – 227 a počítače 192.168.1.241 až 253 každý soubor ve výše uvedeném adresáři. Cokoliv si tam teda nahrajete, tak se to tam dostane.

 

Pokud kopírujete na windowsácké servery, tak nejdůležitější, aby Vám po překopírování fungovaly .exe soubory je příkaz binary ve skriptu upnito.sh.

Jak jste si mohli všimnout anglického textu, který jsem tam nechal, tak skript jsem sosnul někde z nějakého fora a přizpůsobil dle svých potřeb. Nebyl však dokonalý, předtím kvůli absenci příkazu binary nebyl schopen na windowsácké stanice kopírovat .exe soubory tak aby byly spustitelné a tento skript to přesně dělá a funguje.

Je to fakt jednoduché, já věřím, že to nějakému začátečníkovi určitě pomůže, pokud potřebuje kopírovat na třeba 50 stejných klientských stanic, kde si předtím třeba naházel nějaký filezilla ftp server.

 

Zdroj1 Zdroj2 Zdroj3 Zdroj4 Zdroj5

Jak nakupovat na aukru a čeho se vyvarovat

 

po nějakých 200 aukcích a 0 negativních a 0 neutrálních hodnocení už se považuji, za ostříleného aukráka, který Ví, na co si má dát pozor. A rozhodl jsem se Vás trošku s tím seznámit.

Aukro je úžasný portál, kde můžete poskládat počítač za 40% jeho kupní ceny, je to jediný portál v česku, kde když koupíte něco za korunu, tak tu korunu fakt zaplatíte, ikdyby to měla být plasmová televize za 50 tisíc. Stejně tak je to shop, kde když Vás někdo podvede, a vy nejste schopni dokázat, že Vás podvedl, nemáte šanci na náhradu. Tam kde lze věřit systému aukra, že Vás vyplatí automaticky, když se objeví nějaký problém, tak to platí většinou jen u eshopů.

Zní to až příliš dobře? Opatrně!

Pokud se objeví na aukru příliš dobrá nabídka, než aby to byla pravda, neříkám, abyste nepřihazovali, jen si prostě počkejte. Jednou se mi stalo, že obchodnice dala na aukro 15 procesorů Athlon II X4 640 za nějakých 850 korun. Co myslíte že se stalo? Koukal jsem na to a nezdálo se mi to. Měla asi jen 8 pozitivních hodnocení a najednou prodává 15 procesorů za tak nízkou hodnotu? No to si pište, že než aukce skončila, tak už se tam začaly hromadit asi 3 negativní komentáře a já se pak poplácával po rameni, jak je dobře, že jsem si prostě jen počkal. Ne každý na aukru, kdo něco prodává je podvodník, naopak bych si troufl říct, že u kohokoliv cokoliv koupíte a má 0 negativních a 0 neutrálních komentářů, nebo třeba 60 a víc komentářů bez negativních komentů, tak se na toho člověka obvykle můžete spolehnout. VŽDY! Opakuji VŽDY jednejte s každým slušně, protože ON/ONA je ten, kdo Vás defakto může vystrnadit z důvěryhodného aukra mezi nedůvěryhodné neschopné lidi, kteří mají spoustu negativních komentářů. I já razím cestu, že než abych někomu poškodil pověst, raději mu nedám komentář žádný a to stejné očekávám od toho druhého. Vždycky se snažte dbát na rozumné domluvě, kdy nějak odejdou z jednacího stolu obě strany nějak spokojeny.

Jednejte slušně, s nikým se zbytečně nehádejte, jednejte rozumně, hledejte východisko pro Vás oba, funguje to!

Stalo se mi třeba, že jsem koupil bluetooth sluchátka a přišlo mi sluchátko s vadným připínákem na ucho, vlastně z úplně jiného modelu, takže sluchátko nedrželo. Hmm problém, řeknete si a dali byste možná negativní hodnocení. Já obchodníkovi zavolal a předpokládal jsem, že se to prostě může stát a že při jeho počtu objednávek naprosto chápu, že se občas něco takového stane. Ubezpečil jsem ho, že se nezlobím, ale že bych se rád dohodnul na tom, že ikdybych mu to posílal zpátky, tak se to kvůli ceně poštovného nevyplatí, takže bych to 2x přeplatil. On mi dal za pravdu a navrhl jsem mu, že si koupím ještě jedny s tím, že mi prostě nebude účtovat poštovné. Co jsem získal? Měl jsem to ještě levněji, než kdybych mu to posílal zpátky a on to pak posílal zpátky mě, nebo vracet peníze, když poštovné bylo dražší.  A on měl jistotu, že jednal s někým, kdo s ním jednal slušně, s kým se dalo dohodnout a tak to má vypadat. Dali jsme si pozitivní komentáře. Mohl jsem toho člověka poslat do háje, ale já si prostě někde nechám dotisknout na 3D tiskárně chybějící dílek a mám defakto funkční sluchátko.

Podle čeho poznat, že si mám dát pozor?

Lidé často v popisech aukce defakto vyzradí, že zboží je nefunkční, nebo Vám defakto pod nos napíšou, proč byste se měli právě jeho aukci vyhnout obloukem. Uvedu hned několik příkladů:

“Nevím, jestli funguje” = vsaďte se, že je to nefunkční, jenom se Vám snažím dát záminku.

“Nemám jak vyzkoušet, prodávám od korunky, bez záruky” nebo “Nemám jak vyzkoušet” – taky ruce pryč. Kdyby ten člověk měl opravdu zájem zboží prodat, tak si to nechá někým vyzkoušet, nebo se někoho poptá, jak si ověřit, že to co prodává je vadné nebo ne.

“Od korunky, bez záruky” – tak tady taky bacha. Riskujte jen tehdy, pokud jste ochotni zboží koupit i za cenu, že Vám dojde jen nefunkční kus za cenu materiálu, nebo pokud se jedná fakt o zboží pod cenu 250 korun, kdy Vás vyhozené peníze ještě nemrzí.

“Občas blbne” – no tak to si pište, že Vám bude zboží blbnout pořád.

“Stav viz foto” – neříkám nekupujte, ale říkám “buďte HODNĚ opatrní!” a raději to neriskujte, pokud se nechcete spálit. V nějaké podobné aukci jsem v minulosti koupil router a na fotce nebylo tak patrné, že je v háji trafo od toho routeru. No a při snaze to reklamovat mi prodejce řekl – “smůla no, stav prostě viz foto, měl jste se dívat pořádně.” Ten člověk díky tomu prodal krám, který by nikdo jinak nekoupil, kdyby tam jasně uvedl “vadné trafo”. Gratuluji. Bylo to ale pár korun, tak jsem to neřešil a trafo si sehnal funkční za korunu z jiné aukce jen za cenu poštovného.

Obchodník má méně než 100 pozitivních hodnocení a negativní komentáře mladší 30 dní – buďte opatrní a před přihozením/nákupem si pročtěte jeho reakce.

“Kamarád mi to dal, ať to tu prodám.” – není to tak vždy, ale často se stává, že se někdo chce zbavit nefunkčního krámu, nebo něčeho, co se brzy rozsype. Samozřejmě občas je to jen o tom, že jeden už je schopný prodejce, druhý s aukrem neumí, tak se dohodnou že to nahodí na jeho aukro účet. Pokud má prodejce JENOM pozitivní hodnocení, nemá negativní, tak klidně nakupujte. Pokud má už nějaké negativní hodnocení, buďte trošku obezřetní a pokud má třeba méně než 95% pozitivních komentářů, tak si už dejte hodně velkého majzla.

Pokud s Vámi jednají lidé slušně, jednejte s nimi slušně. Pokud se k Vám lidi chovají neslušně, chovejte se k nim taky slušně, protože kdyby člověk dělal problémy, hodíte to na podporu na aukru a dostal by varování, nebo by mu mohli klidně zrušit účet. Vy máte klid, že jste byli slušní a naopak ten člověk se nachytal do své vlastní sítě, že se k Vám choval neslušně, nebo nečestně.

Aukro podpora zmůže hodně, ale zase neumí zázraky. Stalo se mi, že jsem koupil za 3200 kaček procesor a po uvedené aukci jsem udělal rozhodnutí, že už nikdy nekoupím nic od nikoho, kdo má méně než 10 pozitivních hodnocení a jakmile uvidím, že člověk má méně než 50 hodnocení a má třeba jen jediný negativní komentář, tak ikdyby jeho nabídka byla sebelepší, výhodnější, tak do toho nejdu, protože vím, že bych s tím měl jen problémy.

Vybalování zboží si natáčejte VŽDY NA KAMERU! Hodně Vám to ulehčí život!

Procesor mi totiž přišel s 5 ohnutými piny. Udělal jsem fotky, poslal to na podporu aukra, říkal jsem si, tak mi přece dají za pravdu a ejhle, nedali. Proč? No protože jednoduše z fotek nebylo dokazatelné, že to co přišlo, přišlo v takovém stavu, v jakém to bylo zabaleno. Od té doby si jakoukoliv zásilku, která mi přijde přes aukro, nebo jakýkoliv dopis naprosto až paranoidně natáčím na kameru. A uvedu hned 1 aukci, ve které mi to zachránilo kůži a předchozí příklad slouží k tomu, jak snadné by bylo dokázat mou pravdu, když bych ji měl. Samozřejmě aukro mi za pravdu nedalo. Tohle však mělo ještě dobrou dohru. Piny se mi podařilo narovnat, protože jsem vyčerpal všechny možnosti, jak a za kým zajít. Policie by případ odložila, soud by se vlekl léta a technika stárne, občanskoprávním sporům nevěřím, ačkoliv jsem slyšel, že se řeší rychle. Takže jsem se rozhodl jednat na vlastní pěst. Nejenže se mi tedy podařilo procesor opravit, ale taky jsem zjistil, že má vadný paměťový řadič. Prostě když dáte do počítače 4 operační paměti, počítač neprojde POST. Od toho člověka jsem si alespoň vyjednal záručák, vyřídil záručák a dal jsem ho na reklamaci. Tam mi řekli, že už se procesor nevyrábí, ale že mi klidně vyplatí celou jeho původní kupní hodnotu, která byla o 1500 korun vyšší, než za kolik jsem to koupil na aukru. Zadostiučinění? Ano a chutnalo skvěle. ;-) Přitom stačilo mít kameru, abych dokázal svoji nevinu ve snaze dokázat, že to ten člověk špatně zabalil.

Přišla mi základní deska, natáčím to a najednou si všimnu, že má totálně rozlámaný bok. Kdybych neměl kameru, nemám to jak dokázat, díky tomu, že jsem to měl na kameře, hned volám obchodníkovi a říkám “Dobrý den, dneska mi přišla zásilka s tou základní deskou, mám ale vcelku problém, ta deska je na boku hodně rozlámaná, jako kdyby spadla z hodně velké výšky na beton, mám i natáčené vybalování, takže mám důkaz, že to fakt není způsobené mnou. Chcete abych Vám ten záznam poslal?” A obchodník už mi automaticky odpověděl, že v pohodě, že to vymění a vyměnil, protože já jsem mohl bezpečně dokázat, že problém nebyl způsoben na mé straně. Měl bych mu dát negativní komentář? Naopak! Nejenže jsem mu dal pozitivní komentář, ale taky jsem si od toho prodejce koupil ještě další zboží, protože jsem věděl, že je to čestný obchodník, jakých by mělo být na aukru více.

Kdykoliv se objeví problém, tak jsem v pohodě, protože vše natáčím na kameru. Natočím si aktuální čas někde na 2 zařízeních nezávisle na sobě, třeba notebook a moje hodinky. Ukážu na obrazu od koho je zásilka, kdy jsem ji vyzvedl, jak dlouho třeba byla vytažena doma v teple, než se ohřála (i takové blbosti mohou mít vliv jestli jste s tím zacházeli dobře) a po otevření balíku mám prostě jasno, jestli za 14 dní záznam smažu, nebo jestli mám skvělého pomocníka, který mi pomůže získat peníze za vadné zboží zpět.

Dobře si čtěte popisky na aukru! Když tam má prodejce uvedeno “čtěte stránku o mně!” tak si ji fakt přečtěte, protože často tam frajeři uvádí takové ty informace, které by se ve “slušné” firmě uváděly dvoumilimetrovým písmem někde kam oko nevidí. Tady už fakt záleží na konkrétním obchodníkovi, co si tam uvede.

Pozor na počet dní doručení!

Někteří obchodníci prostě jen překupují nabídky ze serverů dealextreme.com nebo aliepress.com a uvádí tam třeba 60 dní, než zboží dorazí. Prostě to nemůžete mít těm lidem za zlé, proto je dobré si to fakt přečíst, proklikat, špatně koupíte jen jednou. Rozmyslet si to můžete 10x předtím, volba je na Vás.

Pozor na cenu poštovného!

Často se mi stávalo u levnějšího zboží pod 200 korun, že prodejce prodával věc za 40 korun ale poštovné si dal 200 korun, což samozřejmě nedává smysl, ale občas se někdo nachytá. Takže ho aukro vypisovalo v seznamu aukcí na prvním místě. Takže ten kdo uvádí cenu zboží poctivě a poctivě taky cenu poštovného potom není indexován tak jak by být indexován spravedlivě měl. Výpis však lze vypisovat i dle ceny s poštovným a pak už to hezky vidíte. Samozřejmě u nějaké těžké ledničky předpokládejte ceny okolo 500 až 750 korun za poštovné, protože to třeba standardní pošta odmítá poslat kvůli nadměrné velikosti, váze a ceně pojistnému v zásilce.

Osobní předání

Tak tady si dejte velkého majzla, pakliže má obchodník negativní komentáře. Vždycky chtějte telefon/mobil na obchodníka, může se stát, že je ve městě dopravní zácpa, že Vás nebo obchodníka naopak něco zdrží, to se může stát, proto fakt chtějte komunikovat přes mobil/sms, zkrátka jakkoliv to jde, kde toho člověka zastihnete v případě že se opozdíte vy, nebo obchodník. Pokud by si vyptával větší cenu na místě, tak to musí mít uvedeno v aukci, že mu tím defakto uhradíte náklady za cestu třeba lístek na MHD za 25 korun (příklad). Když se zpozdíte, omluvte se a poděkujte tomu člověku, že na Vás v tom mrazu čekal a že mu určitě dáte pozitivní hodnocení. Ačkoliv ten člověk by Vám mohl dát negáč, dali byste negáč někomu, kdo Vám už předtím řekne, že moc děkuje, omluví se a slíbí Vám pozitivní hodnocení? To je slušné jednání a ten člověk to neprodává aby se toho slepě zbavil stylem “hurá, někoho jsem podvedl!”, ale naopak ten člověk předpokládá, že jeho věc bude sloužit někomu dobře dál, když nemůže sloužit z nějakého důvodu jemu tak jak by si on představoval. Už strávil spoustu času nahozením to na aukro, focením, sháněním popisků, vymýšlením co by tam napsal, sledováním možná každého dne po večerech své aukce, jestli někdo nepřihodil a moc by toho obchodníka mrzelo, kdyby si to ten člověk nevyzvedl.

Někteří obchodníci jsou tak ochotní s tím třeba cestou kolem Vás, vám to tam složit přímo před Vašima dveřma. Mějte nachystané třeba nějaké kafe, moc tomu člověku poděkujte. Jasně, nemuseli byste nic nikomu dát, ale ten člověk vážil svůj vlastní benzín, vy jste tu stovku nebo dvě za poštovné sice ušetřili, ale ten člověk si přece zaslouží, abyste mu dali alespoň nějakou symbolickou odměnu. Stejně tak toho člověka podpoříte, že v příští aukci to někomu zase cestou zaveze, pokud bude mít cestu.

V práci už není, bude doma?

I to se stává, předával jsem si s člověkem grafickou kartu za slušnou cenu. Prostě jsem to nestihl k němu do práce, tak mi řekl kde v Brně bydlí a já tam k němu zajel. Všechno v pohodě, dobře jsme pokecali.

Buďte schopní se dohodnout

Ikdyž Vám něco třeba připadne drahé, nikdo Vás nemůže persekuovat za to, když přes aukrovský odkaz “dotaz na předmět” napíšete Vaši nabídku. Třeba stylem – ” Dobrý den, líbí se mi Vaše nabídka. Myslíte, že byste mi mohl nabídnout slevu kdybych si vzal rovnou 2 kusy? Jaká by byla sleva za 5 kusů?”  Jasně, kdo by bral 2 nebo 5 kusů stejného zboží, ale nepřemýšleli jste nad Vašimi přáteli? Obchodník má 0 negativních a 0 neutrálních odpovědí, desítky a stovky pozitivních komentářů. Pokud jste to pochopili, pak už uvažujete jako správný aukrák. Myslíte na své přátele, kterým můžete udělat radost dobrou cenou, podělíte se spolu na poštovném a oni díky Vám získají něco, co by je stálo mnohem víc.

Ikdyž Vám někdo napíše negativní email

reagujte tak, jako kdyby Vám napsal pozitivně. Často lidé píšou email v rozhořčení, cpou do toho hodně emoce. Když odepíšete klidnou vlažnou odpověď, můžete být často překvapeni, jak se chování prodejce v příštím emailu změní.  Ikdyby Vás ten člověk naštval, můžete mu alespoň poděkovat za zkušenost s ním. Uvedu to taky příklad:

“To je Váš problém! Vyřešte si to jak chcete! Já na Vás kašlu!”.

Vaše ideální odpověď:

“Dobrý den,

vaše předchozí odpověď mě sice nenadchla, i přesto Však věřím, že se nějak dohodneme a že to nebudeme muset řešit přes podporu aukra, která by nám v tomto případě z velké pravděpodobnosti dala za pravdu, co vy na to?”

Nebojte se toho, zkušenost možná sice bolí, ale cvičení dělá mistra

Časem Vám už to ani nepřijde a Vy už budete brát nakupování na aukru tak, jako kdybyste šli nakoupit do nejbližšího obchodu. Tenhle článek píšu nejen proto, abych shrnul své zhruba pětileté zkušenosti s aukrem, kdy jsem se mnohokrát spálil, ale taky abych ukázal a poradil všem okolo, co mohou dělat proto, aby se náhodou nespálili. Tady musím hodně pochválit podporu aukra, protože řekněme v 90% problémů mi fakt pomohli a jsou vcelku dobrou pákou na nepoctivé prodejce a obchodníčky.

Pokud jste to dočetli až sem, tak jste skvělí a budu rád za nějaké dotazy a komentáře pod článečkem. V případě dobrých dotazů se pokusím doplnit buď v příštím článečku nebo doplním přímo do tohoto.

Přeji Vám hodně štěstí, dobrých nákupů a úspěchů na aukru.

 

Fat32 to ntfs – konverze fat32 na ntfs?

Taky tomu sám neveřím, dostal se mi do ruk počítač, kde běžely windows na FAT32…Dostaňte to na ntfs.

Tak jsem se progooglil a došel jsem k následujícímu příkazu:

Start/spustit/cmd a dát enter a potom napsat:

convert.exe c: /fs:ntfs

vysvětlení: convert.exe PísmenoJednotky: /fs:TypSouborovéhoSystému.

Musíte to však udělat když máte odmountovaný systém, ideálně když máte naběhnutý třeba active boot disk (který je v demu free). Na linuxu je to samozřejmě ještě snazší, ale uvažujte logicky. Který linuxák by si špinil disk ntfs nebo nedejbože fat32 a řešil na linuxu konverzi z fat32 do ntfs a zpět?

Jiné jednotky lze dělat přímo za chodu systému když si dáte start/spustit/cmd a dáte enter a napíšete příkaz třeba:

convert.exe d: /fs:ntfs

Enjoy

zdroj

Jak zjistím který disk je který (debian 7.2 wheezy/ ubuntu-server 12.04 LTS)?

Potřebujete zjistit, který disk /dev/sd<cokoliv> je připojen k jakému fyzickému rozhraní abyste při výměně disku neodebrali špatný disk.

K tomu Vám pomůže tento příkaz:

lshw -class disk

Tímto příkazem defakto zjistíte i fyzické pořadí disku na sběrnici, které jinými příkazy třeba ze smartu nezjistíte. (pokud ano, napište v komentářích jak, děkuji)

Musíte mít předtím nainstalován :

apt-get install lshw -y

A příkaz Vám vypíše třeba něco takového:

  *-disk:0
       description: ATA Disk
       product: WDC WD5003ABYX-0
       vendor: Western Digital
       physical id: 0
       bus info: scsi@0:0.0.0
       logical name: /dev/sda
       version: 01.0
       serial: WD-WMAYP2024960
       size: 465GiB (500GB)
       capabilities: partitioned partitioned:dos
       configuration: ansiversion=5 sectorsize=512 signature=40f68219
  *-disk:1
       description: ATA Disk
       product: MB0500EBNCR
       physical id: 1
       bus info: scsi@1:0.0.0
       logical name: /dev/sdb
       version: HPG0
       serial: WMAYP0816268
       size: 465GiB (500GB)
       capabilities: partitioned partitioned:dos
       configuration: ansiversion=5 sectorsize=512 signature=000be881
  *-disk:2
       description: ATA Disk
       product: WDC WD5003ABYX-0
       vendor: Western Digital
       physical id: 2
       bus info: scsi@2:0.0.0
       logical name: /dev/sdc
       version: 01.0
       serial: WD-WMAYP1996687
       size: 465GiB (500GB)
       capabilities: partitioned partitioned:dos
       configuration: ansiversion=5 sectorsize=512 signature=000d05f0
  *-disk:3
       description: ATA Disk
       product: Hitachi HDP72505
       vendor: Hitachi
       physical id: 3
       bus info: scsi@3:0.0.0
       logical name: /dev/sdd
       version: GM4O
       serial: GEA554RJ203A6G
       size: 465GiB (500GB)
       capabilities: partitioned partitioned:dos
       configuration: ansiversion=5 sectorsize=512 signature=000c8bbe

Řádky, které jsou červeně zvýrazněné, znamenají na kterém SATA/SAS/SCSI portu jsou pevné disky fyzicky připojené. A protože mě se teď rozsypal v raidu se spoustou SMART errorů disk:2, /dev/sdc, tak vím, že je připojen na scsi:2:0:0:0. To znamená, že bude připojen k fyzickému portu na SATA číslo 2. Na základních deskách je to obvykle značené, nebo je tam někdy i bíle značená šipečka ukazující, který port je první (ve většině případů nultý). A od něho se propočítáte k tomu který potřebujete odpojit. Takže na většině základních desek najdete, že ten “první disk” má označení 0 a ne 1, tak s tím počítejte, ať neodpojíte disk SCSI 3, ačkoliv disk SCSI 3 je ve skutečnosti čtvrtý disk v pořadí od nuly.

 

Seznam krajů České republiky

Úplně nenávidím, když někde musím vymýšlet checkboxy a sázet to někam do databáze. A protože s vámi právě kódujícími soucítím, vkládám sem seznam krajů v ČR:

Hlavní město Praha
 Středočeský
 Jihočeský
 Plzeňský
 Karlovarský
 Ústecký
 Liberecký
 Královéhradecký
 Pardubický
 Vysočina
 Jihomoravský
 Olomoucký
 Zlínský
 Moravskoslezský

 

Objevila se mi aplikace, kde si nakonci vzpomněli, že když se objeví Slovák, tak jim stačí, že si tam označí v checkboxu Slovensko, že tam kraje prý pro Slovensko nepotřebují. Takže myslete i na Slováky. Slovenské kraje tu vypisovat nebudu, pokud se tu objeví nějaký kamarád ze Slovenska, tak to šoupněte do commentů, zvýšíte mi aspoň SEO webu. ;-)

 

hamachi: /lib/x86_64-linux-gnu/libc.so.6: version `GLIBC_2.14′ not found (required by hamachi)

Pokud Vám nové hamachi na Vašem linuxu píše: “hamachi: /lib/x86_64-linux-gnu/libc.so.6: version `GLIBC_2.14′ not found (required by hamachi)”

Pak vězte, že pokud nechcete řešit nekonečný problém s lib.so.6 na verzi 2.14 a zjišťovat, proč to nefunguje, jednoduše si nainstalujte STARŠÍ verzi hamachi.

https://www.dropbox.com/s/apap6601j1oqek0/logmein-hamachi_2.1.0.86-1_amd64.deb

V mém případě zabrala tato verze, která se chytla ihned napoprvé. Problém se mi vyskytl na Debian Wheezy 7.2.0 AMD64.

Enjoy

Více mysql příkazů v jednom bash skriptu? No problemo

Frajer v dole uvedeném zdroju to hezky vysvětlil. Normálně si to tady na tvrdo  od něj ukradnu a poupravím. Tenhle skript bude easy, v parametru přijme 2 slova a ty použije pro vytvoření 2 databází v MySQL serveru.

#!/bin/bash

prikaz1=”CREATE DATABASE IF NOT EXISTS $1;”

prikaz2=”CREATE DATABASE IF NOT EXISTS $2;”

prikazy=”${prikaz1}${prikaz2}”

mysql -uroot -pnejakeheslo -e “$prikazy”

Hotovo, vložíte si to do skriptu, spustíte a fakt to udělá to co má. Jo za nejakeheslo si dosaďte vaše heslo do MySQL.

V parametru příjmout něco znamená spustím soubor a za ním napíšu 2 slova.

Tedy ./skript.sh pepa franta

A skript mi vytvoří databáze pepa a franta.

Enjoy ;-)

zdroj

Disable dns lookup for MySQL 5.5 or 5.1 server? Zakázat dns pro MySQL server

 

Najděte si ve vašem linuxu (debian wheezy, ubuntu )

/etc/mysql/my.cnf

V něm doplňte pod [mysqld] řádek se “skip-name-resolve”:

[mysqld]

# Skip reverse DNS lookup of clients

skip-name-resolve

Pak už Vám to nebude hlásit, že se nelze dostat z toho a toho doménového jména, protože to bude vždy rozlišovat ip adresy a ne dns. Zlepší to taky dobu odezvy při připojování.

zdroj